ENGLISH COVERING PDF FILE
„Svět rovná se vzrušení” Kazimir Malevič
„Vzrušení je jako tekutý kov ve vysoké peci, vře v čistém nepředmětném stavu, a tepreve v lebce uzavřená myšlenka jako forma představy tuhne a realizuje se v předmětech. Žhnoucí vzrušení je nejvyšší síla, z níž prýští myšlenka. Toto vzrušení oceňuje člověk velmi vysoko, výše než praktický hospodářský život, neboť bez vzrušení se nerodí žádná myšlenka. Existuje-li tedy vůbec něco ve světě, je to vzrušení jímž člověk vnímá, v jejichž bytí ale není uchováno nic z toho, co v nich lidská představa chce vidět.“
Koncept
Supreme newscast je minimalistická instalace - projekce aplikace aktivní v reálném čase jež reflektuje reprezentaci světa prostřednictvím vysílaných zpráv a způsob jakým jsou vnímány. Projekce využívá konkrétní non-stop vysílání(CNN stream) jako generativní základ pro vytvoření visuálního uměleckého díla. Tato práce by se dala zjednodušeně popsat jako redukce redukce. Fenomén non-stop zpráv je uvažován jako ztěží adekvátní redukce aktuálního dění ve světě. Toto vysílání, tento redukovaný tok informací je v této práci dále redukován. Jedná se o formálně jednoduchou digitální redukci jež faktický obsah vysílání redukuje na nulu. V duchu centralizace informací a ekonomické geometrie výsledná barva projekce odpovídá 'prostřednímu' pixelu zdrojového obrazu. Obsahová prázdnota nutí diváka opravdu přemýšlet co se v reálném světě děje, co onen jediný pixel - specifická barva reprezentuje, namísto běžné lhostejné konzumace informací. Do stejné míry jakou jsou 'televizní' zprávy vhodnou (zkreslenou) výpovědí o současném stavu světa, je tato práce vhodnou (zkreslenou) redukcí vysílání samotného a proto může být vnímána jako elementární senzibilní presentace současného dění ve světě prostřednictvím "jediného pixelu" - jediné aktuální barvy. Tato barva je v důsledku generována děním na celém světě, tedy celým lidstvem a v moci každého člověka je tuto barvu (stejně jako dění na původním obraze) ovlivnit, takže ve výsledku je možné tuto práci považovat za interaktivní. Za tímto jediným pixelem se může odehrávat 'cokoliv', což lze interpretovat také jako 'všechno'.
Pocta čtverci
Práce zjevně odkazuje ke slavnému dílu ranného suprematismu Kazimira Maleviče Černý čtverec na bílém pozadí, jehož principy v mnoha ohledech naplňuje. Čtverec jako zákadní figura suprematistické výstavby a čtverec jako základní jednotka digitálního zobrazení mají shodný základ v prostém vyvození z existujícího geometrického čtverce podle principu ekonomické geometrie. Stejně jako v Malevičově díle, čtverec vyjadřuje pocit jelikož je zbaven veškerých předmětných asociací. Z hlediska reálné výpovědi nemá tedy výstup žádnou hodnotu, ta je naopak zhmotněna v myšlenkové reflexi diváka. Suprematická bezpředmětnost je v případě tohoto díla onou redukcí jež z faktického toku informací vytváří senzibilní výtvarné dílo. Malevič sám popisuje čtverec jako symbol těch pocitů, které nás „uvádějí do souznění s univerzem“, aniž by tušil jaký kultovní význam s sebou tvar čtverce v současné digitální kultuře ponese. Bílé pozadí Malevičova čtverce je pak autorem popisováno jako nic, to, co je mimo pocit. Prostým analogickým přenesením této definice na současnou mediální kulturu, jejímž univerzálním plátnem je bezesporu 'svítící' digitální obraz lze za to, co je mimo pocit, označit tmu, přičemž se nesoustředíme na její barvu, nýbrž na ní pohlížíme jako na prázdnotu obklopující 'svítící' formu.
Je třeba přiznat, že v jistém směru se práce s danostmi suprematismu lehce rozchází a sice v sociálním rozměru, jež je v tomto případě poměrně zásadní(předmětem je reflexe mediální kultury a její percepce). Ani toto dílo však není zaměřeno na konkrétní sociální či politický problém, nýbrž využívá vysílání zpráv jako symbolu Božího oka, jež všechno vidí a přetváří jej v senzibilní suprematický obraz, jež je oknem, jež nám ukazuje život.
Formální popis
V rámci větší senzibility a působivosti byl navržen takzvaný ”reflexní tunel”, jež umocňuje barevnost a navozuje všeobjímající atmosféru jež funguje i mimo něj. Barevné záblesky jež tunel vydává jsou analogií k zábleskům televizorů jež vídáme za okny při večerní procházce s myšlenkou na to, co se asi v televizi děje.
Jelikož projekce(instalace) používá jako generativní základ v rálném čase běžící vysílání, nedá se její následnost žádným způsobem odhadnout a její průběh, či řekněme dynamika, je tím pádem jedinečná a překvapivá. Třeskuté střídání agresivníh barev naráz utichne ve dvacetiminutové přelévání dvou téměř černých barev, po čemž následuje gradace odstínu růžové následováná minutovou oslňující bíložlutou etudou...
